Anotace: Asi prázdný den..

Život krčí se v prasklém květináči
Duši jen píchnout špendlíkem, splaskne.
Dětství nastrkané v peřináči
Sami se topíme strachem
Že to, co jsme, je málo
Mravenčení po celém těle
Slunce se z vesmíru stáhlo
Proč už se nesmějem?
Čas jako podzimní viróza
Laskavost schovaná v pásu kopřiv
Sebevědomí jen vratká póza
Samota jako návykový pocit
V ucpaném umyvadle hlt vody
Po jejíž hladině plachtí prsty
Slepota, jako začátek dočasné svobody
Pravda exemplář v muzeu
Další pondělní ráno už nechci
Prospat se kalendářem ve spěchu.

Publikoval(a): slzy-deště, 13.1.2023