Stihomam
Stihomam
Já po ulici kráčel,
stále mě děsil vlastní stín,
zmrzlé tělo své jsem vláčel,
už nějakou dobu tíží mě ten splín.
Každá osoba co na mne hledí,
přidává mi smutku,
jako umrlci jsou všichni bledí,
ta představa je živá vskutku.
Chceš-li klidně dožít,
k zádům mým se nestav,
mé prokletí tě může pozřít,
svou smrt si tady představ.
Publikoval(a):
Averzus, 19.4.2011