Anotace: Mojí ženě.

Ukrytý v lese ztepilý smrk, v tichosti své paže rozvinul .
Všem bouřím minulým co ho kdy zranily,všem tiše prominul
Ve stínu pažích svých on domov daroval.
Pro ty co chránit chtěl pro ty co miloval.

Ukrytá,chráněná vyrostla jedlička,z kořenů smrkových i z jeho srdíčka
Jedlička nádherná,jako hlas slavíčka štíhlá a veselá ta z jeho srdíčka.

Jednoho večera poklidné souznění přetrhlo stromečkům podivné kouzlení.
Ta mlha podivná přitáhla z daleka, smrk chladem zachvěl se-podivné mrazení.

Jedlička napnula své větve k oparu ,ta mlha podivná dala ji do varu.
Co asi šeptala ta mlha do ouška zeptej se jelena zeptej se kolouška.
Tak mlha přikryla jedličku celičkou,od spodka nahoru od větví po špičku.

Kam jenom zmizela má milá jedlička co v mlze děje se vždyť je tak maličká.
V představách smrkových dějí se neřesti zas je smrk bez lásky zas je smrk na scestí.
Ty bouře minulé rázem se vracejí ,škubou ho na kusy ve snech ho kácejí.

Ach bože milosti vím že tam stojí dál proč bych se strachoval proč bych se takto bál.

Ať mlha odtáhne tam zpátky k severu ať schová mlha zlá,tu ostrou sekeru.
Snad potom oparu houby jen nezbudou snad spatřím jedličku tak jako před mlhou.

Bez tužeb jedličky nebude mlhy víc spolu zas uvidí na hvězdy na měsíc.
Snad bouře minulé,snad houby trávené nezničí statný smrk snad budou přátelé.

Odpusť mi jedličko mé staré bolesti,odpusť mne jedličko že jsem zas na scestí,
Odpusť mně lásko má všechny ty bolesti,odpusť mně jedličko ty noci beze snů.
Mám tě tak strašně rád jsme z jedněch kořenů.

Publikoval(a): MIDAZLU, 8.2.2023