Anotace: Jedno jarní ráno nad řekou...

Ptáci mě zpěvem zvou
do katedrály stromů nahlédnout
lomené klenby z větví
jako noty se do vzduchu vetkly
a tiché ráno nad řekou
spojí se s hřejivou dekou
z mraků...

Růžové sakury rozvoní vzduch
v tady a teď všude žije Bůh...

V něžném ptačím zpěvu
v záchvěvu jarních květů
v tichém stinném břehu
ve hvězdách, kometách i jejich letu

ve vodě, jež líně korytem běží
ve slunci, i když z mraků sněží
na plátně z rudých červánků
i ve svěžím mořském vánku

v bouři jež zalije krajinu
v parném slunci i ve stínu
v lidském srdci láska plane
ač v iluzích je rozervané
jako Fénix vstanu z popela
vždyť jedna vlaštovka jaro nedělá...

Sundám si popelavý plášť
kde v srdci láska, tam není zášť...

Publikoval(a): Klarineb, 1.4.2023