Kamínky zimy
Kamínky zimy
Kam vzpomínky jenom zapadají
jak zmrazky na okrajích cest
myšlenky naše náhle tají
jak zbytky posledního sněhu
slova se snoubí v lásku a něhu
A děvčátko malé zas poskakuje
přes potoky jarních vod
co před sebou valí
kamínky zimy
s příběhy svými
Jakoby kráčelo minulostí
kde hvězdy v nekonečnu oblohy
svými problesky mohou je vést
a víc dívá se na ně než pod nohy
jde ve svých snech cestou cest
Kamínky příběhů co důvěrně známe
osa života do kruhu stáčí
jak prstýnek na prst je navlékáme
srdce a dlaně otevřít stačí
Publikoval(a):
koiška, 5.4.2023