Anotace: Šestá

V temné prázdné ulici
a stříbrném měsíčním svitu,
jenž odrážel se jí na líci
byla nádherná, jako tisíce květů.

Její syrově bledá kůže
jenž odrážela měsíce svit,
nyní to i má umí a může
já v okamžiku začal ji chtít.

Její pokožka jemně se třpytila
ve vášnivé kráse nočního světla,
ona jen nepatrně se zachvěla
mne neupoutala by krása zbylého světa.

Její zlaté vlasy, jemně zvlněné
jako by jen jim patřila úplňku záře,
v složitém copu sepnuté
visely do její hladké, svůdné tváře.

Její sytě zelené oči
barvy první letní trávy,
vzpomínka na ně dodnes mne mučí
prázdné jsou oči mé barvy kávy.

Nebezpečně se jiskřily v kouzlu tajemném
probodla mne jimi a přitáhla k sobě,
ty krásné oči v obličeji nádherném
nyní je pryč, jako mrtví v hrobě.

Její rty, rudé jako třešeň
naplno propadl jsem jim,
vedle touhy po ní zalila mne vášeň
tohle vše už ji nikdy nepovím.

Já vím, že musela a nebyla to její vina
byl to spíše prostý osud,
rozpumpovala mou krev, byla jako kyselina
vařící se pálí v mém těle dosud.

Já ochutnal její krev
a ochutnal její slzy,
cítit znovu tu horkost
chtěl bych znovu, hned, nebo brzy.

Spojily se naše duše
na jednu noc byla mou,
spojila se krev i naše těla
v tu noc temně vášnivou.

Stejně jako já po ní
ona toužila vroucně po mně,
já s chtíčem a láskou řekl jen:
"Dnes patřím jen tobě!"

Tolik jsem po ní tenkrát zatoužil
navěky propadl v její prokletí,
však druhý den bez ní se probudil
a tak žiji již celá staletí.

Prokletí tvorů noci mi nechala
vzala mi krásu slunečního světla,
smrtelnost a slabost mou mi sebrala
a darovala krásu nočního světa.

"Má sladká lásko, teď ležíš už v hrobě
v chladném hrobě musíš spát,
já sestoupím dolů k tobě
a přitisknu se k tobě rád.

Líbám tě, objímám, divě se k tobě tisknu
ty tichá, chladná, zsinalá,
směju se i tiše pláču
i ze mne stává se mrtvola."

Publikoval(a): Cori, 10.4.2023