Anotace: Desátá

Byla jsi dívka, co nevěřila v nebe,
dobro lidí, světa, ani sama v sebe.
Bála jsi se všeho kolem i všedních chvil,
nevěřila, že pocit štěstí či lásky kdy v tobě byl.

Plakala jsi každou noc,
polštář tvůj polykal strach i slzy,
přála sis mít tu moc,
abys změnila vše brzy.

Z toho já vždy nešťastný byl,
beznaděj tvá vpíjela se mi do žil,
jakoby zevnitř já hnil,
ale ten čas již není, ten čas kdysi byl.

Noc chutná slaně po tvářích
a ráno sbíráš pyl,
z andělských křídel na polštářích,
jak celou noc tu bdil.

Ať věříš, nebo ne,
svého strážného anděla máš,
který hlídá a bdí nad tebou,
připomíná ti, když zapomínáš.
Za co stojí život a proč tu vlastně být,
jak neubližovat lidem a spokojeně žít.

To já jsem tvým andělem,
který zná tvé sny i hříchy,
prostupuji tvou myslí i tělem,
jsem strážce tvůj, neviděný a tichý.

Má křídla poskytnou ti ochranu,
vždyť perutě mé jsou jako ocel,
jsem s tebou ve dne, přes noc i po ránu,
vroucně miluji tě, aniž bych musel.
Pozoruji tě, vidím tě, naslouchám tvá slova,
chráním tě, den za dnem, opět a znova.

Tvým životem jsem šel,
sledoval tvůj smutek i smích,
stejně jako ty, špatné časy zapomněl,
oba rádi měli jsme čerstvě padlý sníh.

Však po letech vše se změnilo,
temný osud potkal nás,
zmizela tvá naděje, přebarvena na bílo,
a tobě došel tvůj čas.

Zemřela jsi a já to nemohl zastavit,
tvůj život nestačil ani pořádně začít,
rakovina vzala tě zpod mých křídel,
jediná věc, kterou andělé neumí léčit.

Mladá odešla jsi a teď už jsi jinde,
už nejsem ten, do denně za tebou přijde.
O tobě můžou milovaní jen vzpomínat a snít,
musím tě jinam nyní, kam nechci, na jiné místo vzít.

Bolí mne to a křídla má hoří,
podsvětí teď drápy své lačně do tebe noří.
Tam touží jen po tom, ať světlo tvé zhasne,
ale já chráním tě neboj, jinam tě vezmu, na místo krásné.

Je mi to líto, nezbavím se pocitu viny,
když vlasy tvé ani nemají barvu slonoviny.
Nyní musím pro tebe, dívku z druhé strany břehu,
než upadneš v zapomnění, dívko barvy kůže sněhu.

Srdce máš barvy holubí šedi,
včera šťastná, včera dáma,
stále hledajíc odpovědi,
dnes již mrtvá, dnes již sama.
Kam jdeš však já nesmím ti říct,
za duši tvou zapálím jednu s mnoha svíc.

Tak sbohem, duše má, kterou mohl jsem chránit,
leť na věčnost a buď volná,
s výhledem z nebe, jak z obrovské stráni.

Publikoval(a): Cori, 14.4.2023