Anotace: …

Člověk skládá se z myšlenky
Polární zář lapena ve tvé řeči těla
Možná nás čas v cizince promění
Někdy je lepší pustit si pozpátku slova, co nezazněla
Naše duše, co věčně hledají domov
Usínají na popraskaných rtech měsíce
Jeden den, co má několik podob
Barvy tvého doteku běhají po míše
Pod kůží vytetovaný parfém podzimu
Možná nás život doběhne
A my se napneme do vesmíru
jako struny, na které už nepůjde hrát
Ozvěna tvého hlasu se zachvěje
jako voda, co dodá stromům novou sílu
se po letech znovu zelenat

Publikoval(a): slzy-deště, 21.4.2023