Anotace: Křídla máš bělásků přelétavých, co jako pápěří se chvějí a v nich je skromný lyžař připravený ke skoku, Jen okamžik a sletí z pomyslné rampy ozdobené dechem orchideje, co jako motýlek se chvěje.

Na křídlech přečistého běláska
žlutavý lyžař rozechvěle baletí,
a v srdci tlukoucím je otázka,
jak z pomyslné rampy poletí!

Na vlně nečekaných bájných prožitků
tahá touha bělavého květu za nitku
příštích nečekaně stálých okamžiků
sestavených z rudých vykřičníků.

A přitom ladný převis květu
šeptá tiše pomyslnou větu
o kráse, která ze tmy rozkvetla
a lyžařům všem nohy podetla.

Je dlaň co drží stonek váhavý a vratký
a prsty dlaně zatnuté jsou do země,
jak srdceryvné obavy, že život krátký
je polibek jen letmý poslaný ti ode mě.

Ty prsty pomyslné dlaně z listoví,
jak lačné vodu skrytě pijí a vzlínají!
Odspodu vzhůru život obnovuje květ,
spletený z jiskry horoucích mých vět.

Však čistotu, co vyjadřuje tento let
spojený s křídly bělostnými ruší střet
podivného protikladu
zemitého podkladu

a lehkého počínání lyžaře,
kterému není vidět do tváře,
a přesto vnímáme to napětí,
až pomyslnou rampu přeletí!

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 14.5.2023