Anotace: 2018

ukážu si hloubku
která nemá dno
všude kam se kouknu
vylézá dobro zlo

zahřeji svou zimu
třením na bod varu
sešli jsme se v týmu
zajímavých tvarů

chci nahmatat rozsah tvých melodií
a slyšet už jen zvony bít
které nejsou monotónní
a stimulují píseň v nich

sbírám jiskry svého dětství
vylétajíc z prskavek
energii mi to šetří
snad dostanu i přídavek

a ty si mou jeskyní
kde nikdy se nesvítí
čistota ze špíny
naději nesytí

však společné řešení
časem si dozraje
probudí nadšení
možná že nastane
mír
na motivy kosmické hry
kde architekti předních příček
nejsou ve dne tolik slyšet
když v noci málo spí

žárovky tišící tuctové následky
postupně zářící aby se nelekly
tresty a odměny nikomu neslouží
po celkovém zatmění
nikdo už netouží

Publikoval(a): Martin Havlíček, 21.5.2023