U KREJČÍHO
U KREJČÍHO
ten pocit jako chomáč prachu
co se chytá na zeď strachům
profukuje tobogánem
tak si stárnem nebo mládnem
po každém dojezdu pouštíme slané
do buňek bzučících úlů
s medem se podává snídaně v trávě
na čtverečních metrech uprostřed kruhu
i mimo něj
natáhnu strunu ze skrumáže rákosí
a brnknu si vzhůru kde korzet se nenosí
v zákoutí žádného pokoje lesa
si připomněl do těla že touží i klesat
jako když se móda sama učí vnímat krejčího
pro sebe si prostor dává a šije s láskou z ničeho
Publikoval(a):
Martin Havlíček, 15.6.2023