Ustát / Tam kdesi
Ustát / Tam kdesi
Ustát
Zůstat, ne stát,
jen ne ustat
a sen si zdát,
ten nespat.
Vklad je uznat
den ve zkrat,
znát i poklad.
Rozdávat,
zase se smát,
hrát o mat či pat
a nevzdávat.
Tam kdesi
Adresa na velká nebesa,
tam, odkud to všechno pochází.
Ze světa malého tělesa,
kde svým vývojem i prochází.
Rodí se, tvoří, pak zaniká,
splní tak úkol a odchází.
Někdy též v tichu bomba tiká,
vzniká panika, původ kazí.
Jak však adresa tam kamsi zní,
jež v seznamu tu nikde k mání.
Na zemi prosí, kdo o ní sní,
vizí své touhy, jako zdání.
A přece cítit její dotek,
jímž vše řídí i vede mocí.
Nahlíží vždy v každý koutek,
ve věcech zdraví či nemocí.
Rozdává, bere, pravdu učí,
v milosti, trestu, vyšší mírou.
Za skutky ty si také ručí,
v nouzi i obdaruje vírou.
Publikoval(a):
Litarts, 18.7.2023