Podvečer
Podvečer
V temných koutech podvečerů
v těch nutkavých záchvěvech polospánku
tiskneš mi slova pod obočí
a ten jediný verš
osvětlil strnulou krajinu za oknem.
Už dávno nepoznávám svou tvář
pod modrým obloukem noci.
V chladných opadaných zdech
v nadějích nad kterými se táhne stín
vyrůstají ti z rukou stupnice
ta změť čar a tónů
je předobrazem poezie.
Čas není drahý pro ty
kteří už své básně napsali.
V temných koutech podvečerů
v těch nutkavých záchvěvech přání
znovu dýchám na tvé horké rty
a popadané vzpomínky se hmotní
v jeden jediný verš.
Publikoval(a):
Lugilla, 10.8.2023