Anotace: ---

Ranní dýchánek

Vlahý průvan si se záclonou hraje,
vane oknem, vlní ji od okraje.
Čerstvě i posečenou trávou sycen,
ranní, svěží zvenku tak vzdouvá plíce.

Slunce nízko jen nad obzorem plane,
letní tu ráno, v louce vzdorem chladné.
Pozdního léta, však parného stále,
směnných těch hodnot, v době této zralé.

Myšlenky a vzpomínky se poutají,
potají na sebe i hlasem ptají.
Větřík tím oknem dále chladně vane,
přináší vnadné, nebo náhle zvané.

Linky po nebi

Jedna se píše tím směrem,
jiná míří zase jiným.
Každá tak z výše svým perem,
a dál pak šíří zázemím.

Jedna linka, dvě i čtyři,
tu vzdušný prostor křižují.
Vzdalují se či přiblíží,
rozpouští a rozšiřují.

V závěsu za svými zdroji,
na blankytně modrém nebi.
Letícími těmi stroji,
za cílem dálné potřeby.

Ty bílé linky v obloze,
souběžné, směry křížené.
Kreslí si v dané rozloze,
v obrazce někdy sblížené.

Publikoval(a): Litarts, 19.9.2023