Anotace: ...

v plamenech
zřítila se puklá geoda
a vyrval jsem se ven,
přes ostré kraje skořepiny
co řežou do živého masa

a hledám stále vlastní rysy
uvězněné v žule,
jak buonarrotiho anděl
odkrývám je pod vrstvami
popela a krve

kde je ten zlom
kde končím a kde začínám

přikrývá mě popel
jak peří postřílených ptáků

od hrabání zkrvavené prsty
a polámané nehty plné hlíny
zatnu až do morku kostí

a nebudu se prosit

už nikdy se nebudu prosit

abych byl dovolen

Publikoval(a): glacier, 13.11.2023