Anotace: Osudová Jana nedávno přišla v krásném navoněném modrém svetru, vlasy hladily její ramena ... Závidím každé věci, která je v její bezprostřední blízkosti po celý den...

Mým očím, jenž znaveny jsou prací,
dáváš elixír, co bezzedný jest.
Žíznivý hltám každý Tvůj pohled,
co stále zjevuje se a ztrácí.
...... Tvému zrcadlu tiše závidím.

Konečky Tvých dlouhých vlasů,
s jejich opojnou lehkou vůní,
jak spořádaně hladí Tvá ramena,
a propojují Tvou dokonalou krásu.
...... Tvým sponkám tiše závidím.

Tvé rty zahaleny v červený samet,
mezi než protkána tenká linka úst.
Sním o prvním Tvém polibku,
jenž vtištěn v můj testament.
...... Tvým rtěnkám tiše závidím.

Ve vlasech, co větrem čechrané,
dokonalé tvary oušek se skrývají.
Každá jejich část k zulíbání vzývá,
co ostrovem blaženosti se stane.
...... Tvým náušnicím tiše závidím.

Tvůj dekolt je kolbištěm všech pohledů,
jež upoutány na Tvou dokonalou pleť.
Vůně pak polapí posledního vytrvalce,
jenž namalovat Tě dokáže i poslepu.
...... Tvým parfémům tiše závidím.

Publikoval(a): MaCH007, 18.3.2024