Anotace: Tuto báseň jsem kdysi napsal pro nejoblíbenější spolužačku, co jsem dlouho neviděl; potají o ní snil ve školní lavici...

Kam ztratil se obraz z výlohy?
Ten nejhezčí z celé výzdoby?
Co jedno končí, druhé začíná.

Kam ztratila se ta libá vůně?
Čas je proti, či snad stůně?
Zbyla po ní jen číše rozpitá.

Kdes o ní byť jen zpráva malá?
Kdes obraz co říká, jak je dokonalá?
Tam vůkol radostí se oplývá.

Kam asi směřují její další kroky?
Lze ještě vykročit bez záruky?
Bolest a strach už ani nevnímá.

Lze spatřit ještě jednou její tvář?
Schovat její úsměv pod polštář?
Ztraceni v čase - toť má vina.

Publikoval(a): MaCH007, 27.3.2024