Anotace: Vzpomínková...

Při západu slunce
Eiffelova věž se leskne
ve tvých vlasech,
mé srce velmi teskne
když vzpomíná na dny
kdy jsme byly spolu, ale přesto
na kilometry vzdáleny.
Tvůj tajemný hlas
neuslyším už nikdy znovu a zas.
Byly to dny prostoupené září
kdy sledovala jsem odlesky na tvé tváři.
když zavřu oči vidím tvou tvář a všechny detaily
jak moc toužím abychom se ještě potkaly.
Dotek tvé ruky na mé
bylo to jako kouzlem dané.
Při setkání na chodbě potemnělé
mé srdce bylo oblouzněné.

Publikoval(a): Ivicsek, 24.4.2011