Anotace: ...

Napnutá myšlenka, co dýchá skrz zemi
na rtech meduňka, o své výjimečnosti nic neví
křídla z máty, duše z pavučiny
srdce to pálí, ale bez příčiny
hlas jako vítr šimrající koruny stromů
co hřeje až ke mě domů
struny se vlní ve třpytkách hvězd
tam daleko, kde je náš neexistující svět
tvůj smích hladí a zpívá
protíná měsíce, jako jehla
na šňůrce korálky s barvami nebe, když se stmívá
každý den rozpouštíš slunce do šedivého rána

Publikoval(a): slzy-deště, 21.4.2024