Anotace: 2024

moje šustění fotek
ztrácí svou černobílou plachost
zakrytou hněvem a ledem v hloubkové tónině
a tak jsem utek a schovával před sebou
to skutečně jediné

své vdechnutí nechám se vpít jako kaňku do vzpomínek
kde v pozadí vypluje barevný snímek
na zápraží rodinných alb

doprovodím pohyby i projevy z projekcí
procházkou do parku ve znamení vřelosti
jako když v hnízdě žiju to klidné
bez pochybností

v názorech a vzdorech oslnil nahrubo svou touhu se vzdát
ale nebylo komu a tak šel spát

Publikoval(a): Martin Havlíček, 5.6.2024