Anotace: ....

Slzy skrápěná rakev
všechno něco bolí
když kosí špatných
můr
nočních

Za dveřmi
je hra falešná
časem poznám
kdo ji hrá

Za dveřmi je
souznění čistý
co drží
co držet má
V lásce, přátelství
v kruhu rodinném
v osudu
držíš srdce mý
rozkřáplý
tisíci lží
co mi hrával život
i lidi
i já sama jsem špatně hrála
to když jsem v život nevěřila
od života jsem se odvrátila
to....
křehká duše
víla Kopretina umřela.

A špatná hra osudu to byla
teď vidím co jsem neviděla
že při mě stojíš rodinou
i když
často
jinak mluví slova
že myslela jsem
že jsou jen ze hřbitova
hřbitova lásky a dobra

Já tvou lásku
neviděla rodino
já umírala
já jsem zkušenosti měla
ze hřbitova v lidech
co brali mi dech
co trávily mě
jako jed

Tak to vidíš co zanechali....
ale už věřím že jsou lidi dobrý
já zabita byla
jak němá víla
já umírala

Dětství nějak často
smutný bylo
dítě by psychicky umřít nemělo
milionkrát zas a znova

Jednou babička mi řekla
lidí nemůžou za to že jsou
zlí
že to do vínku dostali
tito lidí mě rozdrtily
srdce mý i kosti
dech a tep

Však k tomu dojít nemuselo
by rodinné lepší bylo pouto....
Možná jen jsme byli všichni nějak
hloupí a zvrásnění
bolestmi

Co příkoří se nám děje ....
všem dobrým lidem.....
ach to bolí....

Jaké máte osudy
životy,
rodičové moji
tak vzdálení
a mě milující

Publikoval(a): kopretina7777, 22.6.2024