Když nemůžu spát
Když nemůžu spát
Bývala kdysi noc,
černá a nádherná.
Jen měsíc na nebi
svítil jak lucerna,
ohromná obloha
posetá hvězdami,
hluboký tmavý les,
co šuměl nad námi.
Ticho jak v kostele,
zdobeném anděly.
Po cestě setmělé
spolu jsme kráčeli
a pak jsme nad ránem
usnuli v objetí,
předla jsi potichu,
podobna kotěti.
No a teď ve stáří
vzpomínka přiletí
na tu noc kouzelnou
i na to objetí.
Z té noci během let,
kromě hvězd zářících,
zbyl jsi mi nakonec
jenom ty, měsíci.
Publikoval(a):
Jikra, 29.9.2024