Vrabec
Vrabec
včera mi vlétl do krku
podzimní vrabec.
jeho rozezlený křik
se mi dral skrz zaťaté zuby
jak sebou mlátil
o zrezivělý hrtan
a dokroužil úplně až dolů
do kouřem tapetované cely
hrudního koše.
v tom horečnatém poplachu
tlukoucích křídel
drásajících spárů
a prachového peří
mé srdce na pár vteřin zapomnělo bít
ale neresuscitujte, prosímvás
pro živého boha vás zaklínám
netiskněte mi hruď —
má žebra jsou špičatá
můj hrudník železná panna
a vrabčák —
tak velmi křehký.
Publikoval(a):
Poutníček, 5.10.2024