Muž, ve kterém strašilo
Muž, ve kterém strašilo
zdvořile smekáš
svému žalu.
a držíš výtah pro marnost.
a dříví štípeš tam, kde v kříži
začíná živé
a končí kost.
máš namále.
tak odmalička.
zajíček své jamce — sám.
jelen, co se bojí vlka
když už byl dávno
rotrhán.
bludný kořen, jsi.
a strašíš
ve vlastním domě jak dávný hřích.
vysvěť krov! zžéhej! chraň se! padni!!
a otisk mé ruky
na dveřích.
Publikoval(a):
Poutníček, 21.10.2024