Anotace: ..

Jako když západ slunce
zapře své červánkové ruce
a pohladí tvou duši
pak se ústa prohnou
jako mraky, co utíkají před větrem
a hořké dny po retuši
se s papírovou tepnou protnou
a rozpustí se pod azurovým nebem

Dvě kaštanové kapky
jako lógrové pihy, co sype léto na ramena
Srdce své do vesmíru napni
možná to chvílemi bolí, ale strach bez hlasu nic neznamená
Myšlenky jako malířské plátno
proud emocí, jako barevné provázky z duše
tvůj svět, co tě tvoří, není málo
všechny podoby namalované z tuže
jako siluety, co žijí své oddělené scénáře
přesto se začátek ani konec nepáře
Ty jsi celek, jsi ráno, jsi večer, jsi teď
jsi oblíbený hrníček s kávou, co rozfouká pondělní šeď..

Publikoval(a): slzy-deště, 15.11.2024