Anotace: Předem se omlouvám za pravopsiné chyby, a možné nesrovnalosti rýmů v textu. Přeco jen nejsem člověk v tomto úplně zběhlý. Tato básnička se zaměřuje na vyznání lásky v trochu lehčí formě.

Začíná se mi zvedat dech,
potit ruce
no to je pech.
Opět se procházíš naproti mě,
snad už podruhé během dnešního dne.
Teď se zachovám jinak,
dušuji se
a tak pomalu zvedám hlavu do požadovaný výše.
Zaměřuji pohled
do tvých krásných očí
aj, se mnou se začíná svět točit.
Už přišla ta chvíle,
už je to tady
a já mám opět příšerný obavy.
Ten společný pohled trval dvě vteřiny,
ale musím uznat prožil jsem ho jak nikdo jiný.
Společný pohled,
úsměv k tomu
a jsem v takové rauši,
že snad nenajdu cestu domů.
Mám ze sebe strašně dobrý pocit,
že jsem dokázal víc,
než jsem se doteď odhodlal zkusit.
Došel jsem k bodu,
kdy je mi všechno jedno,
kdy pokusím se dát gól
i když asi padne břevno.
A už je tady opět a zase
krásná a bezchyby v celé své kráse.
Zastavím "Ahoj můžu mít prosbu?"
kývla a já se rozklepal jak na rodinným pohřbu.
"Co myslíš nezajdem spolu někdy ven?
Alespoň chvíli sami pobudem."
Na obličeji se jí zjevil úsměv,
ou tak to snad mluví pro můj prospěch.
A pak slastně řekla
"Budu ráda."
a já chtěl zařvat, no to je paráda!
Povím Vám lidi
nemějte strach,
chce se to překonat
a pak to bude za to stát.
Teď už Vám to asi
jenom trochu shrnu
takto jsem získal svou vysněnou ženu!
Jsme spolu už celkem dlouho
a stále mi říká ty můj nervózní troubo.
Přesto jsem rád,
že jsem se dokázal překonat.
Strach má každý,
to je jasná věc,
ale když jej překonš to budeš teprve borec.

Publikoval(a): K2GK, 8.5.2011