Anotace: 1.nevěděla jsem,jak to nazvat,tak jsem použila dost častý slovo... 2.občas to asi moc nemá smysl,je to takový,že mě dycky něco napadlo,tak jsem to napsala a pak se objevilo zas něco dalšího...

Nemám zdání, kdo vlastně jsem,
zda vůbec patřím na tuto zem,
jsem jen hříčka přírody,
výsledek nechtěné příhody.

Mám zjizvené srdce spojené city,
chce to před nimi atomové kryty
a pak hlava-netřeba slov,
není tu rozumu tisíce sov.

Bloudím v temnu s černou duší,
ta mi věru náramně sluší,
bolestná muka, dunivý krok,
hrdelní křik, lítostný rok.

Tisíce mladých spanilých pan,
dělají tisíce bolestných ran,
do mého těla bodají stesk,
tisíce voltů-uhodí blesk.

Panny zmizí, ležím tu sama,
jen jakási ohyzdná dáma,
v temnotě té černé noci,
zda dočkám se pomoci?

Ta dáma můj odraz jest,
asi je to boží trest,
hle tisíce střípků k zemi padá,
probodají má holá záda.

Projíždí mnou bolest zrady,
tohle je ta chuť vlády,
jsem jen čísi otrok, pes,
kam to se mnou ten svět kles.

Co z toho plyne? Kdo tedy jsem?
Ohyzdnou dámou či otrockým psem?
Ty spanilé panny jistě to vědí,
však já zůstanu bez odpovědí…

Publikoval(a): H.I.L., 14.5.2011