Anotace: Poetické večery, nudné školní hodiny.. atd.

Dneškem, zítřkem i dalším dnem,
Jako by se měnil ten náš sen,
Ten, který tak dokonalý byl,
Sen, o kterém by každý snil.

Mám se začít bát, nebo vyhnout se strachu ?,
Zatím bych raději strach držela v šachu.
Nepřipustím si, že něco mohlo by jiné být,
Že snad obavy zpátky bych mohla mít.

Chci umět čarovat, zastavit čas,
Aby právě on nevzal nám nás.
A třeba-že z lásky lidi blázní,
Jde o ten pocit-ten je krásný.

Pocit, kdy chvějí se ti ruce radostí,
Ten svět plný zbytečných hloupostí.
Každá chvíle kdy s tebou jsem,
Krok po kroku dovedla nás až sem.

Na místo, kde jsme jen ty a já,
Kde každý, to co chce, má.
Ale jen ty a já to nejsme my,
Nemůžeme být jako figurky beze hry!

Proto važme každých slov, co vyjdou nám z úst,
Snad občas raději držme slovní půst,
Nejdřív mozek, pak až zvuk,
Ať příště nevznikne zbytečný hluk.
;)

Publikoval(a): Ančés, 24.5.2011