Anotace: Trochu snění

Milá Moje
ještě teď mám slzy v očích, a vlastně nevím proč,
vždyť právě Tvoji vinou vše se semnou točí,
do nádherného odpoledne ještě,prosím, vkroč
Co se to děje , proč právě teď se mi chce verše psát
a srdce plné beznaděje chce radosti jen znát?
Povrchní život mě vláčel sem a zase tam
a stále nechtěl chápat, že jen Tebe v srdci mám.
Ano,jsem šťastný a smutný zároveň,
skomírám jak plamen, když není co dát na oheň
zjevila jsi se v mlhách, jak bájný Fénix z popela
ano, tak tohle je láska, tohle jsi říct chtěla?
Jeli to tak, pak můj pocit takovýto jest:
pro Tebe vydržím všecko, i kdybych měl zatnou pěst
Kdo nepoznal pravou lásku nepochopí nikdy
že i kdyby zlatem oplýval ,stále bude žíznit.
Má dávná přítelkyně co dal bych za to co jsem prožil
slyšet slůvka laskavá ,byť po letech jsem ožil
Jak jestřáb který objevil své křídlo dávno ztracené
vyletím vysoko do oblak, zpátky se nevrátí už nikdy, ne
Rytíř na podlaze skleněné ,chce poznat svou vyvolenou
hrad mu však brání, takhle ne ,kdy bude jeho ženou?
Těch pohádek viděl jsem tisíce a každá dobře končí
princezna v náručí s hrdinou,štěstím ji vlhnou oči.
Svět ten je povrchní , láska jen vyhrává
vždycky se rozpučí nádherná zahrada.
I kdyby stovky lvů stáli mi v přesile
možná ať nezdám se bil bych se zběsile
za Tebe život dal ,položil na oltář
pro Tebe vílo má, vnímám Tvou krásnou tvář
Někdy jsi na dosah,jindy zas vzdálená
chtěl bych se dotknout jen , ta tvář je studená
Bojím se bojím že už se nezahřeje
trochu ji pohladit snad zase pookřeje.
Prosím můj osude ,prosím buď milosrdný
já nesnesu čekání,můj živote ostudný
Co dokázal mnohý z vás, lidé bez naděje
Já porazil bych zas i obra Koloděje
Jen mít tu kapičku , slanou slzu Tvoji
která by ukápla když v náruči jsi moji.
Toliko čekání .snad tisíce,tisíce dní
tohle by nezvládly na straně polední
Vzal bych Tě za ruku,jen lehce aby vítr neodvál Tě
a tichounce zašeptal: jsem šťastný vždyť zase objímám Tě
Co všechno přichystal čas tak strašně krutý
ach ty můj osude , co já mám zvládnou ,vlastně stejně i Ty.
Ach kráso marnivá, ulétáš počase
co všechno srdci dáš,Lásko má netrapse
I kdyby moudrosti lidem se dostávalo
Tak lásky od srdce bude tu vždycky málo
Co takhle napravit co světu se nedostává
svá srdce zapálit, už hřejí ,hurá,sláva

Chtěl bych ješte verše psát,ale ještě musím spát
takhle Tě ani vydechnout nenechám,
je mi to líto ale zase budu sám
mé srdce odlétá a čeká kdy ozveš se mi
prosím ,jen prosím,né na dlouho,smutno je mi

Ještě jednou se omlouvám ,ale opravdu mi bylo krásně
tak nic neříkám,jenom píšu básně


Dobré ráno ,a vychutnej si kávičku a hodně sluníčka do tvé tvářičky
a malá srdíčka a žádné slzičky

Publikoval(a): Skol, 26.5.2011