Anotace: Poetické večery, nudné školní hodiny.. atd.

Když se mi chce a vlastně nechce spát,
Pak vezmu papír, tužku a jdu psát.
Je toho tolik, že nevím, co si vybrat,
Co bych tak sama se sebou mohla probrat.

Často se zamýšlím vlastně nad ničím,
A pak z toho ničeho najednou brečím.
Někdy si říkám, že bych se měla víc smát,
Neměla bych se pořád všeho bát.

Začít se radovat z toho mála,
Tak ráda bych si zase hrála,
Byla tou malou holkou, co jsem bývala,
Mít to odhodlání, které jsem mívala.

Bojím se, že se to už nezmění,
Že se nikdy neštěstí ve štěstí nepromění,
Asi stále budu se nového obávat,
Svůj strach mohla bych rozdávat.

Ale já chci víc, víc než teď dokážu,
Že na to mám jednou světu ukážu,
Věřit sobě je všeho základ,
Najít v sobě ten zakopaný poklad.

Otevřít se všem a to i sobě,
Předejít té přicházející době,
Zahodit obavy a začít se snažit,
Už nikdy nechci nic zmařit.

Doufám, že jednou splní se o čem sním,
Nebude to lehké, to dobře vím,
Na mě je ten první krok,
I za cenu toho, že bude trvat celý rok…

Publikoval(a): Ančés, 26.5.2011