Anotace: Píšu po dlouhé době.Připadám si zase jako na začátku,když jsem psala obyčejné,špatné básničky.Ale musím zase nějak začít.A jak to tak vypadá,tak zase čistě od začátku...

Mé srdce leží pod křídly anděla,
kterého jsem v podobě člověka viděla,
lepšího kluka na světě není,
smutek ve smích každému mění.

Teď sám před problémem stojí,
musí se otočit čelem vpřed k boji,
nechce pomoci, nechce se vzdát,
však já mu chci pomoc dát.

On pomáhá mi, aniž by to věděl,
stačí, aby ve třídě seděl
a já prošla kolem, viděla tvář,
má kolem hlavy svatozář.

Sic je skvělý, pro mě až moc,
přemýšlím o tom každou noc,
neoplatím mu to nikdy dost,
jsem nic, jen ohlodaná kost.

Nechci uznat, že nemůžem být spolu,
jen chci pomoct, než spadnu dolů,
vždy budu stát po jeho boku,
i přes bolestnou slzu v oku…

Andělů se totiž nevzdáváme.

Publikoval(a): H.I.L., 3.6.2011