Anotace: Balada poněkud diskutabilní úrovně, která mi ovšem z nějakýho důvodu přirostla k srdci. Erben se asi obrací v hrobě - ale to má za to, že nevěřil v posmrtnej život :-))

Na břehu jezera kde měsíční svit
kreslí na hladinu půlnoční klid
leží tam muž - na hvězdy se směje
a klidnej spánek je to co si přeje

Už ani neví jak se tam ocit´
tělem mu prochází prazvláštní pocit
jako by zapomněl na to kdo byl
jako by svůj život vždycky jen snil

Přemýšlí nad tím po čem vždy toužil
o tom jak světem zmateně kroužil
vždycky když myslel že má něco na dosah
zůstal stát ve dveřích - nepřešel nikdy práh

Časem už neměl chuť takhle dál bloudit
o úsměv prosit a o přízeň loudit
život byl pro něj jen prohraná bitva
kterou už ukončí jen ostrá břitva

Tak ji vzal do kapsy a vyrazil ven
zrovna když v obzoru uvadal den
vedenej´ bolestí šel cestou večera
která ho zavedla ke břehu jezera

Tam potom neváhal a tepny si proříznul
skončil svůj film uprostřed děje
už nemá pocit že v kruhu uvíznul
a tak se na hvězdy do ticha směje..

Publikoval(a): No Shame, 5.6.2011