Anotace: Původně to mělo bejt jen o kráse deště, ale nakonec se mi to zvrhlo v tragickej slaďák - muž příjde nečekaně o svoji ženu a jednoho deštivýho dne se mu zjeví v kaluži vody.

Snáší se déšť
na matičku Zemi,
stéká mi po tvářích
jak slzy mé ženy.

Pojednou ustaly
jako noční můry,
místo krásy života
zbyly však jen chmury.

Byla jsi můj den
druhý konec duhy,
pevný oblouk pojil nás
jak barevný stuhy.

S poklidem příjmám déšť
jenž spadl z nebe,
zrcadlo v kaluži
v něm vidím tebe.

Dva konce duhy
mizí jak sen,
obloha zteměla
vyhasl den.

Publikoval(a): ZENITZERO666, 7.6.2011