Anotace: Příhoda, kterou asi nezapomenu...

Tak už jsem tady, vstupuji do dveří,
že je mi osmnáct, u vstupu nevěří.
Sáhnu hned do kapsy, pro svoji občanku,
prokážu své roky a spatřím blondýnku.
Tak smyslnou a krásnou, až oči mi blouzní,
tak jsem si řekl hned, musím jít za ní.

Když přecházím přes parket, myslím, že jsem v ráji,
kam oko dohlédne, nejhezčí dívky v kraji.
Hned pohledy ze všech stran, holky mne svlékají
a mé trenky v mysli všech, už na zem padají.
Já nenechal se vystrašit a opětoval jsem palbu,
vždyť nejsem tak nevinný a zažil jsem kalbu.

Když došel jsem k blondýnce, již jsem byl v cíli,
ale hned věděl jsem, že to chce píli.
Pak mrknutím oka, co smetlo by supermarket,
já vyzval tím blondýnku, k tanci na parket.
Ona úsměvem tak líbezným, až se mi kolena podlomila,
usmála se na mne jím, a ke mě se přiblížila.
Při splynutí našich rukou, spolu jsem tančili
a za moment mizivý jsme se už líbali.

Pak nastal zvrat, její přítel za ní přišel,
chytnul ji za ruce a s ní pryč odešel.
Pak jsem ji uviděl, u stolu uplakanou.
Chtěl jsem k ní dojít a klečet na kolenou,
ale byl tam i přítel s vítěznou tváří.
Blondýnka pro mě dál, však se svatozáří,
se smyslným pohledem, tak abych se bál,
zůstane v paměti, zůstane v očích dál.

Publikoval(a): Kuthor, 7.6.2011