Anotace: Po víně, co vrásek má, že stačí sklenička, co s každým svlažením rtů klesá, poté ptám se... jak vše se děje, ztěžknou nám jen ještě těžší víčka_? neb také naše viny, hříchy, svědomí...?I ony, zdá se...

V rukou tvých slova dávných vin,
tak sama, netušíš, co s tím...
s večerem dech se rychle úží,
přečítáš Ecovu "růži",
kdo komu růži dluží...

...podlehneš tíze starých vín...

Oči tvé zpátky snaží vést
dialog s časem, cestou cest,
jen těžší víčka stránkou hoří,
tělo tvý do peřin se boří,
ztracena jako kapka v moři...

...co bylo, pokoušíš se svést...

Vzdáváš to, den už ztrácí grif,
s motlitbou na rtech hledáš klid
a zvolna minulost se ztrácí,
s dluhem za růži slzou splácí,
tak krutá rána ráda vrací...

...nic nebude, jak dřív...

Nateklá víčka poddala se noci
na přání houslový blues zahraje
s kýmsi ve snu po víně zhoupneš se v bocích
půlnoční tramvaj odveze vás do ráje.

Publikoval(a): littlewitch, 14.6.2011