Anotace: Levné kloaky blonďaté krásky.

Nebe je moje, pluji oblohou,

tou lascivní lehce hravou atmosférou,

kterou se rád nechávám strhnout,

levné kloaky blonďaté krásky,

nabízejíc se vstříc té skandinávské noci,

kdy měsíc dokáže očistit všechny necudně chlípné myšlenky,

a temné soukromí se stává spolupachatelem,

té transparentní alibistické lásky, která se propaguje,

která je hlásána všude kolem, kterou miluje Vojta Dyk.



Každý má svou cenu, místo a malou lež,

v sobě, kterou často krmí a okoření jak stejk,

Pohlreich měl vždycky pravdu, pomsta chutná jako barbekjů omáčka z KFC,

měl by si zavřít oči a prožít včerejší noc znovu,

protože kouzlo okamžiku se může změnit v pravdu,

která nestojí nic nebo všechno.



Wallis má rád hangover jako ta malá opice,

ten makak s činelami snažící se dokázat, že jeho mrzký život má vlastě cenu,

stejně jako tvoje slova,

která vzplanou konfrontací s posluchačem.

Tak proč se snažit, všechno je již předem dané, ztracené a znovu nalezené.

Tahle myšlenka tu na mě čekala, nevymyslel jsem ji,

čeká tu na mě od té doby co tu nebylo nic,

tiše sedí s neustálým reflexivním kontrolováním hodinek,

kdy tedy konečně dorazím a napíšu tuhle poznámku.

Tak a je to tady. Caravaggio by byl pyšný.

Doufám, že si ho v úterý nelíznu. Nemám rád baroko.

Víš?

Publikoval(a): Candyman, 20.6.2011