Anotace: Svět a lidé se mění jako den za dnem ...

První setkání tak tajemně vypadalo,
a pouze pěkné mne o něm napadalo.
Já sledovala jsem za padajících kapek,
jak blíží se tak pohledný chlápek.

Netušíc o něm cokoliv více než ostatní,
čímž mi však jiní lidé byli nepodstatní.
Vzájemné pohledy a společný smích,
neutichl ani po několika měsících.

Jenže uběhl jeden rok a život jen změna,
myslíc si, že z toho výjdu nezměněna.
Učit se od neznámého, jež diktuje si svět,
zažít s ním mnohé a konečně dospět.

Měsíc červen bohatým na setkání byl,
dnes, v máji vím, že jen pláč zbyl.
Nevinná slůvka s nezkrotným pocitem,
vystřídaly výčitky se zakázaným citem.

Jednou, podruhé a do třetice všeho dobrého,
však třetí zbarvilo můj život do černého.
Jako by předchozí touhy neznaly hranice,
vloudily se mi do hlavy a vmetly do pranice.

Zakázané ovoce, jenž má chutnati nejlépe,
vrazí ti kudlu do zad a nasadí brýle slepé.
Nenapravíš to ani sladkými řečičkami,
o mých očích, těle, nebo mými kozičkami.

Ničils mne míň, přestože jiná tě měla,
vozil ses v mercedesu, abych nezapomněla.
Jenže ty časy jsou ten tam a jsi sám,
Přijedeš si ve žlutým broučku a seš pán.

Všechno bylo mi milejší než trapný les,
teď vzpomenu si vždy, vidím-li osudnou mez.

Publikoval(a): Čagy, 21.6.2011