Loď
Loď
Tehdy pršelo a vítr vál
Stěžeň se zlomil, z plachet zbyl cár
Kormidlo zničené ztratilo cíl
A pádla zlomená jsou prosta všech vin
Vlajka, cár naděje, dál bez smyslu vlál
Proč vždycky nakonec člověk je sám?
Proč životem neseme smrtelný cejch?
Proč se modlíte, když končí se den?
Kolem jen moře, ve vzduchu chlad
Pod hvězdnou oblohou jdu naposled spát
Pohřbený zaživa přemýšlím dál
Co osud mi daroval a co mi vzal
Skončit, či neskončit, mám vzdát se, či prát?
Tělo dát moři, či strachem se třást
Ne nechci zemřít, dál nechci to vzdát
Jenže už ztrácím sílu se rvát
V dálce mou nadějí zůstává zem
Však vím, že vždycky vrátím se sem
Loď je má naděje, moře můj cíl
Mé srdce patří sem, víc nesmím chtít
Tak po mořích plavím se, jsem slepý pán
Sleduji hvězdy, pak rozkazy dám
Němí je tlumočí, hluchý naslouchá
A zázrak, moře, mě k sobě dál poutá
Má loď má bláznů plnou příď
Plavím se a slepý určuji cíl
Němí poroučí všem dalším dnům
Loď dávná ze zavátých nočních můr
Publikoval(a):
Acheiron, 22.6.2011