Anotace: 1993 a první báseň napsaná v depresi

Ze všech stran přichází smích na tvou adresu
cílem jsi ty
to jak vypadáš
říkáš si
"Už to dál nesnesu!"
A přece se nebráníš
sám s tím nic neděláš.

Co život dává ti
jen bolest a trápení
proč stále prohráváš
a proč se to nemění?

Od života nechtěls moc
jen lásku a přátelství
tak proč furt nic nezvládáš
a co je tvé poselství?

Už nechceš to snášet
chceš všechno či nic
duše tvá umírá
už nemůžeš víc.

Tak nacházíš řešení v nabité zbrani
držíš ji před sebou v nejisté dlani
tvá ruka s ní k hlavě se zvedá
ruce se třesou a tvář je bledá.

Naposled vzpomínáš na krásné chvíle
bylo jich málo
nenosils růžové brýle.

Spálil jsi za sebou už všechny mosty
studenou hlaveň jsi pohltil ústy
na spoušti prst
konec se blíží
polil tě pot a oči se klíží...

Náhle se ozvala smrtící rána
tělo se zřítilo bezvládně k zemi
tvůj plamen života zhas
už zavřela se brána
tak jsi to vyřešil s problémy všemi.

Publikoval(a): SrdceNaDlani, 1.7.2011