Anotace: snad jedna z nejlepších básní co sem kdy napsala - podle mě :D

Dotek pomeranče
a touha na chvíli odejít,
bolest, jako žihadlo od saranče,
pocit relaxu hbitě obejít.

Na chvíli zastavit se,
v nebi za anděly,
tajemnými jako stránka v dopise.

Křiky andělů nahlas zazněly……

Nebe v oblacích pluje,
v mracích plných vody,
nevinný šat oblékne.

Andělé sklidí pomeranče plody……

Mraky těsně v rukou sevřou,
nebeský vodopád spustí se na Zem,
komoru na vodu lidé otevřou,
andělé volají:,,zachraňte déšť‘‘svým hlasem.

Vodopád zamknou na tři západy,
na věky uschovají v komoře,
v posvátném kostele konají se obřady
na počest zjevení tam těch nahoře….

Publikoval(a): lénuška, 12.7.2011