Ženám mého života
Ženám mého života
já toužil jsem po vás
a něvěřil tomu
jak měl jsem vás blízko
vždy chyběl jen krok
aby vykřesla jiskra
aby se od lásky blýsklo
tolik pohledů do očí
tolik polibků letmých
a těch dotyků
co něžností hřály
tolik ohňů
nadarmo vzplanutých
co možná jen
na oko plály
těch barev
co hýřilo kolem
a potom ve snách
v hlavě se točilo
té krásy
z níž přecházel zrak
já nikdy si nepřál
aby to skončilo
vy dámy černé
jako havraní pera
vždy byly jste nedobytné
plné tužeb
a přaní
vy dámy zlaté
jako sluneční záře
vždy byly jste stydlivé
však nelehko k mání
vy dámy rudé
jako nebe od červánků
vždy byly jste přímé
plné chtíče
a síly
vy dámy hnědé
jako skořápky oříšků
vždy byly jste milé
plné něhy
jako půlnoční víly
já za vše vám děkuji
a skláním se před vámi
před ženami mého života
po každé z vás
v srdci zůstal mi plamínek
jenž navěky vzpomínkou mihotá
Publikoval(a):
James Libustka, 26.7.2011