Růže a bodláčí

(James Libustka, 28.7.2011, Básně)

jsem okouzlen
pestrostí světa
jeho kulatostí
i jeho pohyby
někdy nám uvadá
a jindy zas vzkvétá
od prvních buněk
po poslední velryby

oděn do živlů
mění své tváře
nespočet životů
v náruč svou vzal
nedbaje lidského kalendáře
nedbaje smrti
on točí se dál

nemaje otce
nemaje matky
zdá se
že pozbývá citů
nikdy se nedívá
v minulost zpátky
zavalen
pod snůškou mýtů

jsem okouzlen
jeho silou
jeho nezdolnou chrabrostí
jeho řádem
s úžasem sleduji
jak se od všeho oprostí
a pýchu lidskou
vždy potrestá pádem

někdy nám lidem
zdá se být krutý
krutý a bezcitný
však není to tak
on pouze od mládí
ohýbá pruty
nechce aby růže
se měnily na bodlák

tak dbejme my všichni
o růže v nás
snažme se
protože čekat jen
nestačí
dbejme my všichni
než se zastaví čas
a srdce nám navěky
zaplaví bodláčí