Anotace: verše o třetí hodině ranní

Podání rukou, úsměv, objetí,
dotek, touha, strach a dojetí,
nový věk, nový člověk.

Touha objevit svět,
roztrhat růži a její květ,
nevědomky popíchat se o trny.

Dotek snů a přání,
tiché rukou zamávání,
loučení ruchu velkoměsta.

Nic netušící plačící dítě
němé, neznalé sítě,
sítě spletené neštěstím.

Počátek nového desetiletí
v němž naděje marná svítí,
svíce záblesky uhasíná.

Slunce dostalo strach,
lásky nájemný vrah
získává vládu nad světem.

Mrtvá láska nadobro padla,
růže, ta krásná, navěky zvadla,
víra opustila smysl i mysl.

Úsměv na rtech slabomyslného blázna,
sklenice vína, sklenice pravdy prázdná,
podvod a lež místo růže kvete.

Mrtvá naděje, víra i láska,
prohra a zlo kvete a praská
v krbu oheň ďábelský.

Smysl žití se ztrácí,
letí ve výšce střemhlav jak ptáci
a spolu se vším je nesmyslný.

Publikoval(a): Baruet, 1.8.2011