Anotace: ...v představách

Nad poli kroužilo hejno vran,
černý nápis byl v nich uschován,
hlas jejich ryl do srdce ránu,
šelest křídel hladil jizvu veteránů,
co padli tu bez dechu před lety.

Nad ostrými stébly strniště
hledala láska útočiště,
však byl to kraj bez útěchy,
prokletý, bolavý navěky
krví a slzami starých dnů.

Srdce přestalo na chvíli bít,
víčka ztěžkla, už nemohla bdít,
zastavil se čas a nešel dál,
nový příběh smutku se otvíral,
a vítr zpíval svou baladu.

Já zpívám mu druhý hlas
a radost mládí vem ďas,
v mé ztrhané tváři
už nic nezáří, není jas,
jen odlesky soli v té luny záři.

Publikoval(a): Baruet, 1.8.2011