Anotace: počátky tvorby...aspoň pro zasmání :D (pravděpodobně podzim 2007)

A je tu nedělní ráno,
už mám všechno sepsáno.
Vyjdu si takhle do přírody
a vidím hlínu, mraky, vody.

Vidím krásu přírody,
krásu věčné svobody.
Vidím komíny železáren
a čekám, kdy bude ámen.

Přemýšlím o politice
a připadám si jako hořící svíce.
Jako světlo ve tmě svítící,
voda oheň hasící.

Občas mám pocit,
že na mně nezáleží,
že mi jen straší ve věži,
že mě chce někdo zabít.

A já cítím jeho dech,
jeho sílu a ten pech,
že ještě žiju,
a tak do hrudi si biju.

A on se otočí,
to jeho obočí,
jak se na mě podívá
a já si připadám, jak hvězda marnivá.

Ne nesmíš mi to udělat,
jsi na basu příliš mlád!
Nezasloužíš si sedět za mě,
za moje rámě!

Jsi odvážný muž,
někomu jinému služ!
Ty si zasloužíš víc,
než probodnout kus mých plic!

A já tu rozmlouvám se svým vrahem,
s tím ošuntělým prahem.
Ptám se proč mě chtěl zabít,
prý mě chtěl doma za vitrínou mít.

A on říká:
„Já nechtěl jsem být zlým,
já chtěl být jenom tím,
kdo je středem pozornosti,
sběračem lidských kostí.“

Publikoval(a): Baruet, 3.8.2011