Anotace: Kousky člověka 2008

Mnohdy se převléká
do pestrých šatů,
umí i vylekat,
je zkázou lotrů.

Ráda se vysmívá
nebo vážně praví,
že nejsme dávno zdraví,
že je stejně jediná.

Někdo ji ctí,
někdo nenávidí,
někdo po ní slídí,
někdo má radši krveprolití.

Někdo ji nezná
nebo nepoznal,
někdo ale říká,
že je vítězná.

A přece prohrává
v těžkých časech,
někdy se roztrhá
na cáry po pásech.

A přece je vážená,
cenná jako zlato,
kýžená odměna
za každé léto.

Za každou snahu,
za každou píli,
za každou přísahu,
za milou chvíli.

Je jako slunce,
uprostřed nebe,
jen někdy zebe
mrazivý chlad.

Je kouskem zloby,
z té druhé strany,
z těch lživých pomluv,
co staví ti stan.

Neptej se nikdy,
kde zase vězí,
stejně ji navěky
nikdo neuvězní.

Stejně tu bude
navěky s námi,
neušpiní ji
ty lživé fámy.

Publikoval(a): Baruet, 4.8.2011