Podhoubí
Podhoubí
nad hlavou jehličí
a rašelina nohy studí
jsem jen pouhé podhoubí
co právě spadlo do osudí
čekám první kapky vláhy
dychtivě já chci je sát
mým snem je trochu povyrůst
a nemuset se sucha bát
po dnech temné samoty
modrý blankyt zlatá záře
pod kloboukem usmívám se
touha žít mi čiší z tváře
všude kolem spousta barev
štěstí do mozaiky přikládám
den za dnem já rostu více
už necítím se tolik sám
můj život pln je poznávání
nových pocitů a nových chutí
pln odpovědí na otázky
jenž stále přemýšlet mě nutí
nad životem jaký bude
nad smrtí co se nedá zmást
kolik pro mě zbude lásky
toho zlata jenž se nedá krást
teď z výšky hledím do jehličí
nové podhoubí poznává svět
zvláštní pocit svírá duši
ale čas ten nelze vrátit zpět
Publikoval(a):
James Libustka, 11.8.2011