Anotace: Když opustí nás přítel. CO cítíme? Jak nám je když znovu nás k sobě připustí? O tomtoje tato báseň. Napsána na zakázku, nyní však slouží jako úvod do mé tvorby...

Dívám se na tebe,
U srdce mne zebe,
Již nechceš po mém boku stát
A mojí osobu tak dobře znát

Bolí ta obrovská ztráta,
Cítím se jako kaluž bláta.
Bez tebe nejsem nikdo, nic,
Životu již nastavuji líc.

Čekám života další ránu,
A vím, že ji zvládnu.
Nic horší nemůže být,
Než o tvém přátelství jen snít.

Chci znovu slyšet tvůj smích,
I když bude to stát hřích.
Chci znovu přítelem býti,
A tebe jako oporu míti.

Náhle se otáčíš,
Veselé oči protáčíš.
Snad chceš abych přišla blíž,
A snížila se ještě níž?

Ty však úsměv na tváři máš,
A mým očím se nezdáš.
Vypouštíš z úst omluvná slova,
A já cítím se šťastná znova.

Dokážu ti vše odpustit,
Ale nesmíš mne vícero opustit.
Když přítel odešel,
Můj duch jako by pošel.

Nyní jsi zpět,
A já veselá jako květ,
Vtipům tvým se směji,
A na tvoji osobu jen pěji.

Přátelství pravé vydrží,
A když tě přítel nedrží,
Zkus se na svět dívat z druhé stránky,
A nedávat všem jen špatné známky.

Publikoval(a): Leah, 13.8.2011