Anotace: čas nejde vrátit zpět...napsáno počátkem roku 2010

V poslední době
mám chuť dívat se na lidi,
doufám, že podobám se ještě
sama sobě,
když poslouchám ty jejich výmluvy.

Už nejsem to, co jsem bývala,
jsem na tu dobu příliš přestárlá.
A taky příliš dítě,
držím ho v sobě příliš skrytě
a připadám si neurčitě.

Ale moje vtipy
dávno nejsou k smíchu,
síly mám dost a okamžiků
v mém životě je trochu moc.

Tisíce sekund a stovky hodin
než ze sebe beznaděj shodím.
Pak je mi lehce, ale stále
kdosi ve světě má na mále.

Dolehlo na mě to, co už není,
události, které nic nezmění
a čas se zastavil a běží
ve sněhu beze stop.

Rýhy na duši a slunce v hlavě,
zamýšlím se namáhavě
nad tím, co lidská zloba
v mém životě zvrhla, zmohla.

Dívám se zas mezi řádky,
tam zpátky na uběhlé stránky,
život je jako omalovánky
bez pastelek
a jako knížka se slovy
bez pera.

Mám chuť říkat si příšera,
když ráno i zvečera
jsem siluetou a svým stínem,
běžícím příběhem a multikinem.

Jen bych se mohla smířit
se sebou a s tím, co jsem.
Hold kvůli mně se tato Zem
nemůže přizpůsobit ani změnit.
A co s tím, když já tu jsem?

Publikoval(a): Baruet, 18.8.2011