Anotace: očima životní zkušenosti...

Ráno, když se rozednívá,
otevírám oči,
Pán je mého žití kočí
a má naděje neumírá.

Vážím si chvíle, okamžiku,
stále mám k lidem lásku,
už nechci znát pýchu,
rozhlížím se v tichu.

Poslouchám své srdce, jak buší,
a kapky deště též buší,
však dnes bolest překonám,
dnes slunce v duši mám.

Vážím si každého dne,
i když můj život už vadne,
já přece mám své slunce v duši,
a to mé duši sluší.

Ať zle je, těžko mi,
mrzutost mnou zápolí,
smíření v sobě mám,
duchem mladosti neumírám.

Života etapy procházím,
o válce svědectví povím vám,
iluze úsměvem nezkazím
večer, když usínám.

Usínám a v noci zdá se mi
o krásné té Zemi,
promítá se mi život jak v biografu,
rozepíši svou poslední strofu.

Na jaře vzlykám – já nemluvně,
v létě dospívám – miluj mě,
na podzim sklízím života krásy,
v zimě mráz kreslím a bílé mám vlasy.

Publikoval(a): Baruet, 2.9.2011